Bestseller, ceny za literaturu, Magnesia, Pullitzer, Nobel. Žebříčky a kritiky. A člověk stejně jde a koupí knihu, ze které by brečel, až by se krokodýli styděli. Minulý rok se mi taková situace několikrát stala a to jsem čtenář zkušený, odborný, kravatu odložím málokdy (hlavně proto, že žádnou nemám).
Jak tedy poznat špatnou knihu? Rozhodně se nevyplatí soudit podle přebalu. Přebal totiž zřídka navrhuje autor knihy a spojitost přebalu s knihou bývá často nulová. Tak tedy lze snad soudit z textu přebalu nebo z úryvku románu na zadní straně? Těžko. Přestože si při nákupu obojí přečtu, nebývám po přečtení moudrý (což samozřejmě ani nečekám). Text se stručným obsahem románu je totiž na všech přebalech stejný. Člověk si takové informace prostě nepamatuje a tak nakladatelé v tichosti využívají jednoho sdělení, které funguje a prodej pravidelně zajišťuje.
Přesto je možné poznat zlou knihu spolehlivě a vcelku jednoduše. Stačí k tomu znalosti z obecné školy. Knihu vezmete do rukou a rychle, nenápadně, celou přečtete. Pak je snadné kvalitu posoudit. Kdybyste si i přesto nebyli jistí, můžete požádat někoho z blízkého okolí, aby si ji také přečetl. Pak je možné názory konfrontovat a lépe nalézt a definovat kvality díla. Čím více lidí v knihkupectví k přečtení přemluvíte, tím více budete mít podkladů pro konečné rozhodnutí.
Jsou situace, kdy se vzdor všeobecnému intelektuálnímu marastu nakupovat knihy nevyplácí. Z osobní zkušenosti mohu poukázat například na těžce olitované nákupy po ochutnávce vína. Jednou jsem si takto koupil 14 knížek a následných 14 dní jsem jimi musel živit, protože jsem vyčerpal prostředky na účtu. Každý den rychle jednu přečíst a rychle prodat v antikvariátu, abych se alespoň navečeřel. Ty dva týdny nakonec nebyly vůbec špatné, ubyl jsem ve dvou kilogramech a přečetl toho tolik, co jiní za rok. Nebo dva. Jen ten čas byl celý hektický, nemluvě o hladu, když jsem nestihl zavírací dobu antiku. V předposledním dni mi navíc zbývaly padesátikorunové romány z edice Lidových novin, za které mi slečna nabízela jen dvacet korun. Nu, neprodal jsem. Nejsem na to hrdý, ale byl jsem nucen pozvat antikvariátní dívku na večeři, kterou jsem zakončil hledáním hotovosti, které dívka zakončila zaplacením účtu. Knížky jsem jí dal obě.
Nákupy knih jsou jednou z malých radostí, o kterých jsem tu slíbil psát. Příště se podíváme na špatné knihy konkrétněji. Stmívání.