Malé nádraží na kraji Prahy. Vysočany. Tunel pod kolejemi. Neuvěřitelné místo. Právě tady došlo k prasknutí zrcadla a pohádkový svět se vylil do toho našeho ordinérního světa. Projdete tím místem a všechno, všecičko je jiné. Chce to odvahu a vítr ve vlasech. Odvahu jsem měl.
Čekám na vlak. Udivuje mě, že je kolejiště směrem na Hradec zasněžené. Cesta do zimy. Kde je jaro? Že by nechtělo mít s konferencí nic společného? Je to jedno. České dráhy fungují i v pohádce. Sedím ve vagónu sám. Dochází mi, že účastníci ISSS se vlakem nedopravují. Je to škoda, mohlo by to být jako v Harry Potterovi. Kouzelné nástupiště se přemístí z King’s Cross do Prahy – Vysočany. Specialisté a obchodníci s kufírky a brašničkami probíhají zdí, kravata vlaje. Cestu by střežili mozkomorové – mozek nech v Praze, šeptali by do mrazu vycházejícího z kolejiště…
Pondělí. Je krásně. Ranní slunce si bere ulice do rukou. Kongresové centrum paprsky míjí, ale to člověka nemá odradit, že je někde hůř. Vkročím tam. Za lístek přednášejícího dostávám zelenou brašničku (ostatní mají červené). A taky lístek na jablko. Na guláš. Na pivo. Na perník. A na bagetu. O účastníky je vzorně postaráno. V hlavním sále je zatím prázdno. Ticho. Tma. Slabý závan cigaretového kouře ze zákulisí. Technici zahánějí trému cigaretou a chlebem s nakrájenými vajíčky.
Že vajíčková krize má ve světě IT jen malou platnost, potvrdily stovky chlebíčků. Hověly si na tácech, vláčněly klimatizací, sbližovaly se. Čekaly na pantáty z měst, městeček a metropolí, na techniky, kterým na pracovním stole leží štráfky operačních pamětí a sady malých šroubováčků a na nejpočetnější skupinu – zástupce IT firem, kteří si za desítky a stovky tisíc tuhle parádu zaplatili.
Hlavní sál. Nejdřív byla tma. A ticho.
A pak světlo a projevy. Setkání nás informatiků začalo. Už asi dvacet let přednáší úvodní projev informatik nejpovolanější – Přemysl Sobotka. A pak jede jeden český Bill Gates za druhým – Drábek, Kubice, Tejc. Předseda vlády se pro účast na jednání s Angelou Merkelů omlouvá. Je to poprvé, co jsem na ISSS a předseda vlády ne. Jeho proslov o potřebě elektronizace veřejné správy tu chybí. Každý rok stejně: Jsem přesvědčen, že elektronizace veřejné správy je jedním z nejdůležitějších kroků směřujících do hřejivé budoucnosti, času – kdy veřejné věci budou doopravdy nás všech a věci veřejné už nebudou. Tohle je totiž ISSS. Ne IT konference, ale E.T. konference, blízká setkání třetího druhu. Diskusi moderuje Moravec. Jeho otázky jsou stejně pitomé, jako v neděli. Bezbřehost zdejších prohlášení, neuchopitelnost a nepřítomnost něčeho zřetelného však navozuje atmosféru, která dobře uvede blok přednášek o cloudu ve veřejné správě.
Mimo hlavní sál je živo. Budkaři, stánkaři a velkostánkaři mávají na své známé s novými prospekty, letáky a bulletiny. Dívka v kostýmku toporně drží brožuru o CAS úložištích, další v letních šatech láká na zpracování studie proveditelnosti, která úřadu zajistí takový příliv evropských dotací, že AutoCAD 2013 konečně dostane i vrátný.
Obleky. Jednořadové. Druhořadové. Druhohorní. Do toho džíny a dlouhé vlasy techniků. Kostýmky obchodnic, barevné, strečové šaty hostesek, domnělá elegance mého manšestrového saka do toho pelmelu zapadá. To se mi na ISSS strašně líbí. Prolnutí světa zlatých platebních karet se světem karet na slevu v Alze a parkovací karty pro parkování před městským úřadem ve Strakonicích. Letité známosti, podání rukou, úsměv, nová vizitka, vtípek. Zavedené vzory chování.
Večer. Přednášky doznívají v prázdných sálech. Tisíckrát odražené děkuji za pozornost – se schoulí v rohu. Obchodníci přestávají rozdávat vizitky a začínají sbírat telefonní čísla hostesek. Na stolech se objevují zástupy sklenic s vínem. Lidé k sobě mají blíž. Na baru došly sklenice pro panáky.
Hraje hudba. Černobílý Blue Effect. Hladík první zleva. Lidé se začínají chovat mimo vzorce. Konečně. O patro níž se začnou vydávat první kabáty, svrchníky a balonové pláště. Únava z celého dlouhého dne vítězí. U někoho okamžitě, někdo odolává za podpory vína, ze kterého se každou chvílí stane pátá kolona. Jde se spát. Do hotelů z paneláků, do penzionů s koupelnou vyhřátou od podlahy, do ubytoven, kde nábytek umocňuje nenadálé rozpohybování světa vlastní nestálostí.
Jdeme domů. Slibujeme si, že si v každém místě, kde to bude možné, dáme panáka. Schlaftrunk. Městská světla zhasla, jejich práci převzali labutě. Zčernaly ulice, řeka se rozsvítila. Zapadáme do prvního podniku, kolem nás agresivní světélka hracích automatů. Dostáváme skleničky. Připíjíme si. Vedle je dívka, která nás obsloužila, píše diplomovou práci o vlivu beletrie s námětem střetu kultur na vnímání cizinců v Čechách. Pohádkový den pokračuje. Podivuhodné je barevné, za nulou a jedničkou jsou najednou i další čísla.
asf