O začátku. V některých kulturách je pondělí druhým dnem týdne. V USA a Japonsku začíná týden v neděli, pondělí je jen prvním pracovním dnem. Je hezké, že i v takhle obyčejných věcech, jako je sled dní, panuje na světě zmatek. Přijde mi zázračné, že díky slůvku weekend začíná ve Spojených státech a v Kanadě týden ve stejný den, kdy končí.
Zatímco u nás voláme na první den slovem, které značí den po neděli, na západ od našich hranic si pro počáteční den týdne vyhradili i kousek poezie. Němci, Francouzi, ba i Španělé mají Měsíční den. Den měsíce čtyřikrát do měsíce. Fantázia.
O konci. Stejně jako pondělí milují optimisté, nacházejí v něm oblibu i pesimisté. Hraniční škarohlídi si totiž k sebevraždě vybírají ze všech těch sedmi dní právě pondělí. Je velmi obtížné charakterizovat důvody, které je k tomu vedou, ale pohlédneme-li na téma z větší výše, tak dojdeme alespoň k závěru, že pondělí je den zvláštní a výjimečný.
Svět dost možná vznikl v sedmi dnech. Přemýšleli jste nad tím, proč zrovna v sedmi? Proč ne v desíti? Třeba by se to pomocí rukou tak nějak líp propočetlo. Je to jedno. Dnes je dobré si uvědomit, že Bůh se v pondělí také nepředřel. Řekl jen jednu, jedinou a jedinečnou větu. Budiž Světlo. Ponaučení je zhruba takové: někdy toho člověk nemusí udělat kvanta, stačí, že začne.
asf
Pondělní cesta…