Vstřebaný dějem. Klidně se procházím po udržované zahradě, sem tam hodím pohledem směrem k bazénu. Hlavní hrdina stojí opodál a mlsně si přejíždí špičkou jazyka po dolním rtu. Tlesk a prásk a místo zeleně a horkého slunce zakouřený lokál irské hospody. Sedím na barové stoličce a vedle mě hlavní hrdina, Oswald Cornelius. Už podruhé opakuje stejnou větu:
„Tak posloucháš mě?“
„Jo, povídej.“
„Vášnivé ženy poznáš podle rtů, s očima můžou kroutit, zavírat je, mrkat jak panny a ty poznáš prd. Rty zůstávají na svém místě. Rozumíš?“
Kývnu hlavou. Jasně, že rozumím. Oswald pokračuje ve výkladu.
„Jestli si myslíš, že smyslné rty jsou ty správné, tak zapomeň. Žádná nakrásně vykrojená ústa ladných tvarů, na to kašli, vždycky se dívej na spodní ret, tam to je.“
Promítám si rty žen, které znám. Jenže je to projekce mlhavá, neurčitá, vzdálená. Pokrčím rameny na znamení, že si nejsem jistý.
„Ale!“ Dí znechuceně Oswald. „Tak poslouchej. Stačí hledat uzounké linky, profil plátku citronu, když vykousneš dužinu. Nízký tah růžovou tužkou.“ Sám se zasní. Oči mu přímo rozkvetou. „A ještě něco, když na tom rtu najdeš maličký hrbolek, uprostřed, někde uprostřed, tak to ti garantuji, že na noc s ní nezapomeneš.“
Ušklíbnu se v bezradnosti nad tím, co na to říct.
„Nevěříš? No tak zkus a uvěříš. Vášeň, cit a talent chlapče, hlavně talent, to je to, co z toho kousku kůže můžeš vyčíst. Jestli Ti je tohle málo, tak jdi do kopru.“ A najednou tlesk a prásk a Oswald je ve své oáze uprostřed Egypta a já zpátky v těkajícím autobusu. To je ta tíha života.
Zvednu hlavu od knížky a dívám se kolem. Samí chlapi. Sakra. Konečná, vystupujte, živá hmota se snaží vytlačit z tuby autobusu. Hledám v tom organismu jednoduchou linii, která tolik prozrazuje. Bavím se tou hrou. Jenže je to asi špatný autobus. Ne. Není. Najednou ty rty vidím. Jenom je, nic jiného nevnímám, rty podle strýčka Oswalda. Neuvěřitelné. Takhle záhy. Pak se podívám líp a usměji se. Upřený pohled s následným úsměvem trochu zarazí asi sedmdesátiletou paní s trvalou. Nevědomky dokonce trochu zakloní hlavu. Zas nějaký úchyl. Rychle se vysouká z autobusu a mizí. Strýčku Oswalde, co mi to děláš..
asf