Nechtěl jsem být hned v perexu
takhle vyzývavý, ale někdy to jinak nejde. Předplacený časopis chodil čím dál
víc – hůř. Ze začátku jsme jej nacházeli bez přebalu. Pak byl jen tak pohozený na
schodech venku. Jeho fyzický stav se stále zhoršoval. Až jednou. Nepřišel
vůbec.
Jsem občan aktivní, zvláště (a
pouze) elektronicky aktivní, a tak jsem napsal na distribuci nakladatelství Economia
email s otazníky. Nikdo mi neodpověděl. Trochu jsem to očekával a začal pátrat
po pracovnici, která poštu a předplacené tiskoviny roznáší. Když mě to čekání
dole omrzelo, napadlo mě, že bych mohl pátrat elektronicky. Sedl jsem si k internetu
a prásk, prásk, svist a prásk, najednou jsem měl tolik faktů, že jsem si mohl
vybírat, což jsem taky udělal. Hned titulní stránka časopisu Břevnovan odhalila,
že problémy s doručováním pošty jsou na celém Břevnově. Česká pošta na
dotaz reportéra časopisu prohlásila, že se jí v této čtvrti ztrácejí
pošťačky, což chápou jako veliký problém, který patrně bude také řešen. Mluvčí České pošty dále dodal, že jsou si vědomi závažnosti situace a to především z důvodů,
že Břevnov spadá do stejného poštovního okrsku jako Hrad, což může v důsledku
znamenat až diplomatický konflikt. Reportér si dále postěžoval, že když volal
pro vyjádření do prezidentské kanceláře, odmítl se s ním pan tajemník
bavit se slovy, že prezident přechází plně na internetovou komunikaci, patrně
emailem, elektronickým podpisem a dále pomocí datové schránky, přičemž pan
prezident požádal, aby byly přednostně vyřešeny všechny žádosti o datovou
schránku z pohraničí, protože kdo ví, co s těmi lidmi v Sudetech
bude v budoucnosti a datová schránka jim bude v komunikaci s českými
soudy velmi nápomocna.
To jsou tedy fakta. Vidíte to? Je
to jasné? Pokud máte z podzimního počasí před očima stále mlhu, pomohu Vám
rekonstrukcí celého případu.
Byly dny, kdy Břevnov byl
pošťáckým rájem, a pošťačky se o tento okrsek praly. Břevnov byl za odměnu.
Když se ztratila první doručovatelka, málokdo něco vyvozoval. Když druhá,
stejně tak. Když se však ztratila sedmnáctá, musel informační systém
personálního oddělení České pošty vyjet sjetinu, která tento neblahý fakt
dokládala černé na bílém. Vše začalo, když zkušená doručovatelka jednoho rána
zazvonila na Hradě s rekomandem pro pana prezidenta. Nová přísná pravidla
doručování říkala jasně – žádný podpis tajemníka, žádný podpis mluvčího.
Doručovací lístek musí podepsat přímo pan prezident, nikdo jiný. Doručovatelka
zvyklá na irské vlkodavy se přívalu nadávek všech prezidentových mužů nelekla a
trvala na svém. V tom případě, děl příliš sladce tajemník, si psaní
nechte. Doručovatelka pokrčila rameny, nechala na stole zprávu o nedoručení a
se vztyčenou hlavou odešla. A tak to bylo vždy, když do prezidentské kanceláře
došel dopis s požadavkem, že hlava státu musí převzetí podepsat. Mluvčí už
po té ani nezkoušel nabídnout skvěle nacvičený podpis. Však co by to muselo být
za psaní, aby prezident jeho obsah nepredikoval?
Pak přišel podzim. Mimo
tlaku na podpis Lisabonské smlouvy deníky uveřejňují pravděpodobné kandidáty na
Nobelovu cenu. Prezidentská kancelář je nervózní. První z Čechů má hned
několik želízek v ohni. Literatura. Mír. Chemie. A snad i ta ekonomie by
mohla vyjít. Jenže to má ten zpropadený zádrhel – oznámení o získání ceny je
doporučené, tedy doručené oproti podpisu. V těch časech se začínají
ztrácet první pošťačky. Jejich kolegyně jsou vystrašené a svou práci nedělají dobře.
Proto je Respekt doručován tak nedbale. A když naše doručovatelka jde poprvé
odnést poštu na Pražský hrad, nedorazí příští týden Respekt vůbec. Jak byla
prezidentova kancelář neklidná dřív, dnes je s psychikou zcela na dně. Ústavní
soud podle všeho námitky obersenátorů zamítne. Když všichni přistoupí na
diktovanou podmínku o zajištění klidu v pohraničí, kdo pomůže? Kdo
přispěje v záchraně dobrého jména hlavy státu? Slovenský či britský
premiér? Možná. Co když se však ukáže, že se pan prezident neumí podepsat?
PS. Myslím, že není třeba si z celé
věci tropit žerty. Jen málokdo, kdo umí tak mnoho, umí všechno. Navrhuji tedy
podat k podpisu Lisabonskou smlouvu elektronicky. Zajištěný elektronický
podpis, to je řešení pro Evropu 21. století.