Je zvláštní čas. Ulice a nábřeží zejí prázdnotou. Zima nepřišla tiše a bosky, ale s lomozem a v kanadách. Místo nadílky, nadělení. Zima prý přišla z Grónska. Podobně, jako každý rok osvítí Staroměstské náměstí strom z jiného koutu Čech, Moravy a Slezska, i zima je importována pokaždé z jiné země. Prý je to tak správně. Grónsko nemůže stále jen vyvážet rybí kosti a lední medvědy, samo jich má málo. Tak sem tam vyveze zimu. Grónská zima je krásná. Snad ze začátku nadělá více škody – než užitku, však Xaver v překladu znamená Nový dům, což je patrně jeden z následků bouřlivějšího příchodu, ale hned po pár dnech se vše zklidní, země se podvolí a zmrzne, ale tak nějak něžně, jako když foukneš do odkvetlé pampelišky.
Autorka: *Svět*
Zkrátka a dobře máme tu zimu. Skoro každý rok si říkám, co kdyby vůbec nepřišla. Jaké by to pak byly Vánoce bez zimy, bez svařeného vína a skořice a tun mandarínek. A vanilky. A hřebíčku. A badyánu. A rumové tresti. A mandlí. A medoviny. A v rumu naložených rozinek. Jaké by to byly sváteční dny bez toho, aby venku vládl opravdový nečas, který nás nutí k tomu, abychom venkovní neklid vyrovnávali nabytím vnitřní síly, kterou lze doplňovat nikoli jako přes běžný rok kofeinem, teinem, guaránou či podobnými unylostmi, ale právě pečlivě připravovanou, kondenzovanou a tak nějak pospolitou chutí a vůní zimních koření a červeného vína.
Snad je zima opravdu obdobím, které tu je zejména proto, abychom snížili průtok krve tělem, abychom slavili pomalost, abychom elfským šeptem ukolébali neklid myšlenek, abychom dostali možnost být rozumnější, ale třeba také blahosklonnější a vůbec milejší. Nechme zuřivost a shon orkánům, zapovězme si rychlé soudy a hlasy hlasatelů, užívejme praskání v krbu či radiátoru, zapomeňme snad i na svědomí, na všechno kolem nás, alespoň na chvíli. Hned po té budeme totiž vidět ostřeji.
asf